06.08.18

Dietland: Season 1

| Season 1 |
_______

So many of us live for the idea that a thing, a person, a place, will fix us. But it never happens. Not really.
We all have to live with the parts of us that are broken, and find a way to be happy.



1.01 Dietland - 1.02 Tender Belly - 1.03 Y Not - 1.04 F... This - 1.05 Plum Tuckered - 1.06 Belly of the Beast - 1.07 Monster High - 1.08 Rad Fatties - 1.09 Woman Down - 1.10 Bedwomb

zdroj: www.imdb.com
Dietland mě hodně zaujal premisou a vtáhl jak dějem, tak sociální kritikou. Přiznám se ale, že ve chvíli, kdy Plum (Joy Nash) zmilitantněla, mě to začalo trochu pouštět a dokoukala jsem to hlavně protože jsem to měla rozkoukané, do té doby to ale podle mě bylo docela dobré. I tak bych ale brala pokračování, protože jsem fakt zvědavá, jak to skončí, nechali tam pěkný cliffhanger.

Z Plum mě bolelo srdce, byla to dokonalá ukázka talentu utopeného v komplexech, které společnost přiživuje. Joy Nash podojila každou emoci, jak to šlo, a člověku se skoro chtělo křičet s Plum. Verena (Robin Weigert) mi přišla jako druhá nejzajímavější postava, ale nemohla jsem ji rozklíčovat a na konci mě pěkně nasrala. Leeta (Erin Darke) byla poklad, bohužel byla podle mě moc na pozadí. Julianna Margulies (Kitty Montgomery) se v roli Kitty fakt našla, to byl koncert - a nejhorší na tom je, že Kitty docela beru, byť je to mrcha a součást problému.

Z dalších postav bych vypíchla Sanu (Ami Sheth), ta mě hodně zajímala, a Dominica (Adam Rothenberg), jedinou použitelnou mužskou postavu. Jeho jednání se aspoň dalo pochopit a i přes okolnosti jsem se tak nějak chytila na tu Plum/Dominic záležitost. Celá Jennifer pro mě měla příliš mnoho hlav na to, abych tam mohla najít uspokojivý motiv a životní příběh, a byť v podstatě chápu, proti čemu protestují, měla jsem velký problém pracovat s tím, že by jejich hněv mohl být oprávněný. Jednání rozhodně nebylo.

Epizody v tomto románu těžku vypíchnout, ale stejně bych vypíchla Y Not, protože ty halucinace byly vtipné (byť to vtipné nebylo vůbec); Plum Tuckered, protože ten konec byl hodně drsný; a Rad Fatties, protože byla poslední dobrá (a fakt dobrá).

Byť to podle mě mělo sestupnou tendenci (a z velké části je to třeba brát jako hyperbolu), většina sezóny mě pořád bavila. Jsem zvědavá, jestli dostanou druhou řadu, a zajímala by mě knížka.

The Face of Love (2013)

I could take a bath in how you look at me.

zdroj: www.imdb.com
IMDb. Na The Face of Love jsem narazila náhodou - procházela jsem poněkud zoufalou nabídku v autobuse a ťupla jsem na to skoro naslepo. Ze začátku se to jevilo jako průměrná romanťárna, ale celkem rychle se to hodně zvrhlo, až mi oči přecházely a fakt jsem byla ráda, že jsem se na to podívala. Nečekala jsem, že se pod tím titulem bude skrývat taková zvrácenost.

Annette Bening (Nikki) hrála Nikki s neskutečným pochopením, což byl docela výkon vzhledem k tomu, jaký pošuk byla. Vím, že prožila trauma, ale její jednání byla stejně síla. Ed Harris (Garret / Tom) hrál úžasně rozpolcenou bytost - Toma mi bylo hodně líto, protože neexistovala situace, jak mohl vyhrát. Robin Williams (Roger) byl příjemné překvapení, Roger byl zahraný s velkým respektem k jeho bolesti a jeho scény trhaly srdce. Jess Weixler (Summer) potěšila - měla málo prostoru, ale krásně emotivní scény - a Amy Brenneman (Ann) taktéž.

Líbilo se mi, jak pět postav zvládlo rozehrát kompletní drama. Trochu mě mrzí, že věc neměla pořádné důsledky pro Nikki, a na úplném konci jsem nepochopila její emoce, ale jinak byl ten film hodně příjemné, docela zvrácené překvapení.

Andy Weir: Artemis (2017)

"On a scale from one to 'invade Russia in winter,' how stupid is this plan?"

zdroj: www.penguin.com.au
The Martian mě tři roky zpátky úplně dostal, takže netrvalo dlouho, než jsem neodolala a prostě musela číst Artemis. Upřímně jsem byla trochu zklamaná - ty nejlepší části The Martian byl Watney sám na Marsu, a byť jsou tam momenty, kdy je Jazz odkázaná sama na sebe, ten fakt, že Měsíc je obydlený (i když jen na malé části povrchu) tomu bral napětí. I tak ale musím podotknout, že Weirova neskutečná představivost, se kterou vybudoval město na Měsíci, a připravil hrací pole pro svou skoro detektivku, je na smeknutí klobouku. Ten chlap nejen že umí psát, ale umí podat i všechno to, co se nadrtil, naprosto přístupným způsobem. Byla jsem spokojená i s tím, jak psal Jazz, bylo vidět, že si dal hodně záležet na ženském hlasu. Bavilo mě to, jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale odbíhala jsem od toho a ani jednou jsem nebyla pořádně napjatá. The Martian je prostě jiná třída.